Ein sorbisches Wanderlied (Minute 1:33)

Što radosć rjeńšu dawa, hač drohu pućować,
hdyž z nowej drastu trawa chce zemju woblěkać.
Mje ćěri won do žiwjenja, mi kiwa lóšt a nadźija.
|: Adej, adej! Budź božemje, štóž lubje za mnu pohladnje!
A pohladnje! :|

Na łuce kwětki steja a w polu wonjawki,
Won wabi rjana meja přez doły, přez hory;
Mój wótcny domo pod hórku, měj dźak za twoju hospodu.
|: Adej, adej! Budź božemje ... :|

Hlej, ćaharjo, tu ptački mje hižo zetkaja,
Wšě mrowički a wački swój pućik wuzwola.
Po módrej žołmje, po kraju do swěta won ja wukroču.
|: Adej, adej! Budź božemje ... :|

Što dźělenja so stróžu, njej krasne wšudźe wšo?
Daj mi na kłobuk róžu, ty rjane holičo!
A njenam`kaš-li róžičku, to daj mi přeco wutrobu!
|: Adej, adej! Budź božemje ... :|

Handrij Zejler